Více o principu Montessori

Proč Montessori?

Vyučovací metoda Montessori je založena na výsledcích mnohaletých průzkumů vývoje dětí. Byla, a to nejenom předními americkými vychovateli, prohlášena za vývojově nejvhodnější model výuky pro děti předškolního a školního věku. Montessori jako výchovná a vzdělávací metoda je založena na realistickém porozumění kognitivního, emočního a smyslového vývoje dítěte. Způsob výuky podle Montessori umožňuje každému dítěti nalézt nejvhodnější formu i tempo vzdělávání. Centrem snah vychovatelů je rozvoj dětí jako sebevědomých a zvídavých bytostí v prostředí podporujícím nezávislost a vzájemnou úctu. Hlavní důraz je kladen na individuální přístup k výuce. Děti si mohou vybrat z celé škály zajímavých a pečlivě připravených úkolů a činností. Mezi dětmi je odstraněna nezdravá rivalita, jsou cíleně vedeny k toleranci. Každé dítě postupuje podle svého tempa, díky čemuž odpadá stres z nedostatku času. Nadanější děti mohou postupovat rychleji, aniž by stresovaly ty, které potřebují určité učivo ještě více opakovat a procvičovat.

Principy metody

Ve svém systému vidí Maria Montessori roli učitelky v nenápadném vedení a taktní pomoci. Její vědecká pedagogika je založena na úplném svobodném výběru konkrétních činností a prostředí, na volných a přirozených projevech dětí. Odmítá přímé zasahování do dětské činnosti. Svoboda pohybu se stala pravidlem a jejím jediným omezením byl požadavek slušného chování a pořádku. Svoboda však neznamená, že člověk může dělat, co chce, nýbrž že následuje svůj vnitřní zákon. Svoboda bez organizace práce by byla zbytečná. Dítě nechané svobodně bez činnosti by bylo ztraceno. Má však mít možnost si volit takovou činnost, kterou chce provádět. U malých dětí je to především hra. Přechod od hry k práci je nenápadný, těžko lze stanovit meze hry a práce. Ideálem by měla být hra klidná, bezkonfliktní. Jestliže konflikty vznikají, děti je mají řešit samy. Ovšem za předpokladu, nejde-li o konflikty většího rozsahu. Sociální konflikty poskytují dětem příležitosti pro rozvoj sociálních dovedností. Vedou je k převzetí zodpovědnosti v jednání samy za sebe. Každý jednotlivec je brán jako součást celku. Všechny jeho potřeby a zájmy jsou neoddělitelné a jejich důležitost je rovnocenná.